Jdi na obsah Jdi na menu
 


Krčma na Awainu

Naším státem původu je Krčma. V různých světech vlastní nepochybně různá jména, my jí však svorně nazýváme Krčmou U Veterána.. občas sarkasticky místním lazaretem. Krčma je zvláštní místo. Už jen tím, že funguje jako uzel mezi světy a tudíž se její dveře dají otevřít – pokud člověk ví, kam chce - naprosto kamkoli. Pak ji trochu podezíráme, že prastaré zdi mají trochu vlastní vůli, ale to je vedlejší:-) Základním pravidlem je, že pokud se cestovatel nevysloví jinak, vždy se mu otevřou dveře tam, odkud přišel. Jednoho dne se dveře otevřely a do našeho výčepu přišel člověk z Černé bašty. Už to tak bývá, že Krčma občas ukáže své dveře člověku v nouzi, a tenhleten rozhodně potřeboval pivo. A tak stará hospoda u cesty opět získala blýskavý štít a poněkud zvláštní obsluhu. Jenomže, co čert nechtěl, když muž odcházel, trefil ten smutný okamžik, kdy zavřené dveře z jedné strany otvírá odcházející a z druhé strany v tutéž chvíli vezme za kliku někdo z úplně jiného světa.. A dlouhá léta namáhané dveře, které už zažily tolika třískání, toliko otvírání kopancem, to protentokrát vzdaly. Jenomže dokud zůstávají dveře otevřené v jednom světě, musí nutně zůstat zavřené všude jinde. A tak jsme se my, věční štamgasti U Veterána, ocitli ve světě Awainu.

A kdo vlastně jsme? Pocházíme z různých světů, ale jedno se nám stalo společným – naším domovem se stala Krčma. Někteří se živí jako zdejší obsluha, jiní trochu po svém a někteří vlastně bydlí úplně jinde, ale každý večer přicházejí, aby u nás popili. Asi nejčastěji v Krčmě vidno Wingy, kterážto se ne zcela vlastní zásluhou a ne zcela z vlastní vůle stala Správkyní. Většinou kmitá za barem, nebo se hrabe v účtech, ale stručně řečeno, má chudák na starosti všechnay bytosti, které kdy podepsaly zaměstnaneckou smlouvu vlastní krví. Je to hodné a poněkud pacifistické stvoření, které ovšem mívá na své straně ty správné bohy. 

Erik už si v Krčmě zařídil i vlastní živobytí. Není to dlouho, co na dvoře vedle stájí vyrostla i jeho kovárna, a tak se nám každé ráno stará o budíček. I když by to člověk od jeho postavy asi nečekal, je to dobrák od kosti. Jen množství magií vládnoucích bytostíí v lokále jej časem vyprudilo natolik, že se rozhodl magii ignorovat a nemá ji v lásce. Upřímně, asi ji nenávidí natolik, že mu většinou kouzla uhýbají z cesty.

Původním správcem a teď vcelku spokojeným rentiérem Krčmy je starý Puti, nekromant, jehož láska k tělům a kostem nám všem usilovně leze na nervy. Pokud z půdy slyšíte za měsíčných nocí divné zvuky, doporučuji to ignorovat a pokračovat ve spánku. A pro jistotu zamknout dveře...

K trvalému osídlení začíná pomalu patřit i mladý Azathoth, není to tak dávno, co se upsal krví. Zatím ale hořce bědujeme pouze my, neb se zájmem vzhlíží k Putiho schopnostem. Jinak je to ovšem jediný zájem, který dosud projevil. Umí se ten kluk vůbec usmát?

Ač zde tráví spíš své krátké opušťáky, patří Lukas rozhodně k místním štamgastům. Málokdo tu po sobě zanechává tolik vzpomínek na propité noci, hospodské půtky.. a opomíjím děvčata! Energický a statný blonďák s modrýma očima, kdo by odolal vábení démonského šarmu? Jenomže osud je krutý a bohové, kterým tak spílá, tomu chtěli.. a z Lukase je ženská. Teda, ne že by se nechal přeoperovat, ale v rámci získání nového těla se prostě trochu přehmátl. Muhehehe...

A když už jsme u těch děvčat. Calianne, kams to oči dala? Ale bělovláska, pro niž byla Krčma dlouho jediným domovem a Lukas životní láskou, se asi před čtvrt rokem někam vypařila a když se objevila znovu, vesele se držela za ruku s někým jiným. Většinu času tráví se svým Williamem, ale neodpustí si občasný výlet za svou 'skoro rodinou', ani zvědavé toulky do jiných světů. Prosíme, držte ji dále od suchých lesních porostů, její zápal pro věc chvílemi bývá doslovný... 

Aby toho nebylo málo, přišla za Lukasem nedávno nemilá návštěva. Kdo by tušil, že si ten blázen na jednom světě zvládl vyrobit potomka, aniž by o tom věděl, a kdo by hádal, že si ho synátor najde? Každopádně, když se v lokále poprvé ukázal Rowen, nebylo to vůbec milé setkání a buďme rádi, že jsme ještě živi. I ten nejsveřepější puberťák časem dostane rozum a třeba si budou rozumět.

Poslední velkou neznámou téhle skvadry je Deira. Na mladé hraničářce bylo docela poznat, že odněkud utíká, ale i když se ukázalo, že má pusu docela prořízlou, sotva na sebe řekla víc než svoje jméno. Ale vzhledem k udivující schopnosti zásobovat místní udírnu a léčit ty, kteří neměli to štěstí projít dveřmi vcelku, zvykli jsme si na ni. Však ono se ukáže.

Autor: Kale